Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě je nově tvůrčím prostorem pro prezentaci umělců pracujících se zvukem. "Zvukové umění je ze své podstaty interdisciplinární a hybridní umělecká forma a její součástí mohou být zvukové instalace a sochy, zvuková poezie, terénní nahrávky, zvukové mapy, rozhlasové hry a různá audiovizuální díla," vysvětluje kurátorka Lenka Dolanová s tím, že vytvořením vhodného prostoru pro prezentaci zvuku chtějí v Jihlavě podnítit vznik nových projektů.

Dříve ve sklepních prostorách sídlila sbírka hmatového sochařství a pracovníkům galerie připadalo zajímavé v jistém smyslu navázat a vyhradit prostor v podzemí různým formám ne-vizuálního umění. "Samozřejmě budeme vystavovat i různé přesahy zvuku do oblasti sochařství, audiovizuální díla a podobně," doplnila Lenka Dolanová.

První rok je věnován umělcům ze Střední a Východní Evropy. "Ve dvou až tříměsíčních intervalech představíme terénní nahrávky i místně specifické instalace umělců z Polska, Slovenska, České republiky a Maďarska," přibližuje Lenka Dolanová, která dodává, že tématem prvního výstavního roku je akustická ekologie a proměňující se zvuková krajina evropských měst a vesnic.

Aktuálně se mohou přijít návštěvníci do Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě zaposlouchat do výběru polských terénních nahrávek v režii kurátora Marcina Barskiho a týmu krakovského Soundscape institutu. Z několika reproduktorů budou až do 4. září znít nahrávky od různých autorů - umělců, nahrávačů života v divočině, tvůrců filmového zvuku i akademiků, pracujících se zvukem. Součástí je také živý zvukový přenos. Následně ve čtvrtek 8. září vernisáží zahájí svoji zvukovou instalaci slovenský umělec Jonáš Gruska, jehož hlavním zájmem jsou chaotické rytmy, zkoumání psychoakustických vlastností zvuku a terénní nahrávky.

V Česku zatím existuje jen málo galerií, které se věnují zvukovému umění. Jednou z nich je například Komunikační prostor Školská 28 v Praze. Hlavní město, ale také Brno už hostilo několik zajímavých výstav prezentujících zvukové projekty. Zvuk se tak pomalu stává součástí galerijní scény, podobně jako do galerií v sedmdesátých letech vstoupilo video.